O historii a původu muflona se můžete dozvědět více zde. Dnes si představíme mysliveckou mluvu muflona.

• Muflon, Beran – samec
• Muflonka – samice
• Mufloně, Muflonče – mládě
• Srst – pokrývka těla
• Muflonice – vyčiněná kůže
• Přebarvování, línání – obnova srsti
• Slechy – uši
• Světla – oči
• Větrník – nos
• Svírák – ústní dutina spárkaté zvěře
• Lizák – jazyk spárkaté zvěře a šelem psovitých
• Toulec – zatočený roh muflona
• Rohy – jsou vytvořeny podobně jako srst a spárky hlavně z bílkovinných keratinů. Vzniká z epidermální vrstvy kůže. Vyrůstá jako párový útvar na čelních rohových výběžcích (násadcích) na čelní kosti turovitých zpravidla u obojího pohlaví. Roh přirůstá od základny a obaluje rohové násadce.
• Vinutí – obloukovité zatočení toulců
• Vinutí od krku odstávající, evertované – muflon chovný
• Vinutí do krku zarůstané, pervertované – muflon průběrný
• Vrubování – označení pro husté zimní přírůstky na mufloních toulcích
• Prstenec – příčně ztluštělé místo na toulci muflona, které zpevňuje roh, není totožné s ročními vruby
• Hříva – Rouno – delší srst na spodní části krku a na hrudi muflona, výrazná zejména v zimním osrstění u muflonů 2 až 3letých a starších. Srst rouna musí být tuhá, rovná hnědočerně až černě zbarvená. Měkká, vlnitá a šedě zbarvená srst rouna je příznačná pro křížence muflona s domácí ovcí.
• Čabraka – Sedlo – bělavé plochy po obou stranách hřbetu na srsti muflona
• Hruď s plecemi – přední část hrudníku
• Plec svalnatá – horní část hrudní končetiny, jejímž kostním podkladem je lopatka a pažní kost
• Plecko – zvěřina na pleci
• Komora - dutina od 1. žebra až po bránici, v níž jsou uloženy srdce, plíce a tepenný kmen, přivádějící krev do hlavy a hrudních končetin. Oblast nejvhodnějšího zásahu.
• Hřbet s bedry – část těla od kohoutku až po místo připojení posledního žebra k páteři
• Břicho se slabinami – část trupu mezi hrudníkem a pánví
• Běhy – nohy srstnaté zvěře, dropa, krocana a loveckých psů
• Spárky – rohovité útvary, chránící zakončení 3. a 4. prstu sudokopytníků
• Paspárky – rohovitá pochva na 2. a 5. prstu spárkaté zvěře, umístěná vzadu na běhu, menší než spárek. Při klidné chůzi se zpravidla paspárek ve stopě parohaté a rohaté zvěře neotiskuje, vždy je otištěn ve stopě černé zvěře.
• Kýty – Kyje – stehna spárkaté zvěře a zvěřina z nich
• Kelka – ocas zvěře parohaté a dutorohé, medvěda a bobra
• Ráže – varlata srstnaté zvěře a psů
• Žíla – pohlavní úd
• Střapec – prodloužená srst na předkožce samců spárkaté zvěře
• Kratiny – pohlavní orgán samců – žíla a ráže
• Svírka – pohlavní orgán samičí zvěře jelenovité
• Barva – krev
• Bílí, běl – tuk
• Zvěřina, Muflonina – maso
• Vývrh – vnitřnosti
• Drob – jedlá část vývrhu
• Výhoz – nejedlá část vývrhu
• Trávník – myslivecký název složeného žaludku zvěře parohaté a rohaté
• Výměty – trus
• Rez – moč
• Ždímání – močení
• Jistění, Bádání – činnost projevů všemi smysly
• Pátrání – činnost, při níž znepokojená zvěř zrakem, sluchem i čichem pozorně ohledává okolí
• Bystření – myslivecké označení činnosti zvěře, získávající informace sluchem
• Větření – hledání čichem u zvěře nebo loveckého psa
• Hvizd – varovný hlas muflona
• Mekání – hlasový projev muflonky
• Říje – období sexuální aktivity v období listopadu, kdy muflon honí muflonku a poté jí pokládá, v době březosti je muflonka těžká a poté klade muflončata
• Tlupa – skupina spárkaté zvěře jednoho druhu (muflon žije v tlupách)
• Samotář – zpravidla starý kus zvěře spárkaté, který se zdržuje sám mimo tlupu ostatní zvěře, Starý muflon samotáří
• Mufloní zvěř odpočívá – zaléhá, vychází na pastvu, paství se

ZDROJ:

Andreska J., Andresková E. – Tisíc let myslivosti

Kovařík J., Rakušan C. – Myslivecká mluva

Rakušan C. a kolektiv – Myslivecký slovník naučný

Foto: Pavel Prašivka