Myslivecké pojmenování

• samec: daněk; samice: daněla; mládě: daňče; mladý daněk: špičák, špígr; mladá daněla: šmola
• O historii a původu se více dozvíte zde.
• Mysliveckou mluvu si můžete přečíst na tomto odkazu.

Původním domovem daňka je oblast východního středozemí a Malé Asie. Odtud se už ve středověku začali daňci dovážet do parků a obor evropských států jako okrasná zvěř. Původně u nás byla daňčí zvěř chována až do minulého století výhradně v oborách (Březka, Hluboká, Opočno, Lány aj.). První záznam pochází z roku 1465 z Podivice na Vyškovsku. Od roku 1548 byli daňci chováni také v pražské Královské oboře ve Stromovce. Když se přemnožili, byli vypuštěni do volné přírody, kde ale dlouho nepřežili. V současnosti se stavy daňků v oborách i volné přírodě mírně zvyšují. Daněk je menší než jelen. Dosahuje délky těla 130 až 165 cm, jeho výška je 80 až 110 cm a hmotnost 50 až 90 kg. Daněly bývají menší, váží od 30 do 50 kg. Zbarvení dančí zvěře bývá žluto, červeno až tmavě hnědé s výraznými bílými skvrnami v podélných řadách a s tmavším pásem na zádech. Barva je ovlivněna především okolím, ve kterém se pohybují. V zimě je srst šedohnědá, skvrnitost ustupuje nebo se úplně ztrácí. Břicho, vnitřní strana nohou a zadek jsou bílé. Nápadný je cca 19 cm dlouhý, černě lemovaný ocas (kelka), který má na konci prodlouženou štětku srsti a od spodu je bílý. Zvěř s ním téměř nepřetržitě pohybuje a při útěku ho drží vztyčený. I na předkožce pohlavního údu (žíly) má dlouhý hrozen srsti.

Mladým daňkům začínají pučet první jehlice ve věku jednoho roku. Vytlouká je v srpnu a shazuje v květnu následujícího roku. Během růstu je paroží jako u každé spárkaté zvěře obaleno kožovitým lýkem. Při druhém paroží mladý daněk dosahuje stupně šesteráka až osmeráka s mírně rozšířenou horní částí kmene. V dalším roce už paroží vytváří malé lopaty. Ve spodní části kmene jsou dvě větve, očnice, střední větev a horní část kmene má formu lopaty, která má po zadním okraji prstové výběžky. Delší zadní výběžek na spodní části lopaty je trn nebo palec, který může být jednoduchý nebo dělený.

Daněk každoročně shazuje paroží v dubnu až v květnu a vytlouká ho v srpnu. Paroží každým rokem přibývá na délce, prodlužují se očnice a střední větev, ztlušťuje se kmen a zvětšují se lopaty. Vývoj lopat kulminuje ve věku 9 až 10 let, pak začíná ubývat na síle. Daňci se nejraději zdržují v teplých listnatých nebo smíšených lesích. Rádi vychází do polí na pastvu. Žijí ve stádech oddělených podle pohlaví. Při vyplašení daněk odbíhá charakteristickými kozími skoky, tedy odráží se od země najednou všemi čtyřmi nohami a často se zastavuje. Takovými skoky signalizuje nebezpečí ostatním ve stádu. Daněk má kromě sluchu a čichu výborný i zrak. Neustále je v pohybu a pase se po celý den. Jeho potravou jsou trávy, byliny, lesní plody jako žaludy, bukvice, kaštany, hloh a zemědělské plodiny jako jetel, dozrávající pšenice a kukuřice. V zimě vychází do polí na ozimy a řepku a v sadech sbírá spadaná jablka a hrušky.

Říje daňků začíná v polovině října a trvá 3 až 4 týdny. V době říje, daněk vydává hluboký drsný zvuk, který je slyšet až do vzdálenosti 500 m. Hrdlením láká říjné daněly na své území, kde si vyhloubí jamky, do kterých močí a lehá si do nich. Své teritorium si chrání proti sokům. Po okrajích jeho teritoria se pohybují mladší daňci, kteří často mezi sebou bojují. Nárazy jejich lopat jsou slyšet z velké dálky. Říjné daněly si vybírají daňka, se kterým se potom spáří. Daněla se poprvé páří již ve věku 16 měsíců. Během říje nevydávají žádné zvuky. Po říji daňci opět vytvářejí stáda, jen starší žijí samotářsky nebo ve skupince po 2 až 3 jedincích. Daňci po 32 týdnech březosti rodí v červnu jedno, zřídka dvě dančata, která sají od matky 3 až 4 měsíce a zůstávají s ní do jara. Největším nepřítelem pro daňka může být rys a toulaví psi. Mohl by se však stát kořistí také pro vlka nebo medvěda.

Foto: Leszek Madzia

www.prirodainfo.cz

 Obora Budyně